Neviditelný . . . Skoro . . .

Vyjděte v noci ven. Před dům, před panelák, na zahradu, kamkoliv...

Sedněte si před panelákem na lavičku, na zahradu před

dům nebo třeba jen na schody.

A podívejte se nahoru, tam nad Vás, do té tmy...

Vidíte to?

...Vidíte tam nahoře, jak jsme strašně malí?...

Skoro neviditelný?...

Každý večer,když vyjdu ven se psem a padne na mne ta tma... Každý večer mne to napadá... Podívám se nahoru, do toho nekonečna, který nám alespoň trochu přibližují ty střípky, co na nás blikají... A hned první, co mě napadne, je, jak strašně malí, nepotřebný a nicotní jsme... Vypadala by ta černá noční obloha jinak, kdybysme tu nebyli?... Svítily by ty hvězdy jinak?... Ne, nic by se nezměnilo...